Výstava “Zakázaný hrad” představuje výběr z díla Xu Zhena, jednoho z nejradikálnějších a nejhumorističtějších umělců dnešní Číny. Tato výstava bude zahrnovat instalace – sochy, video-filmy a fotografie. Díla pocházejí ještě z období předtím, než Xu Zhen v roce 2009 založil svou Madeln Company; po tomto datu přestává tvořit pod svým vlastním jménem.

Pro MuMo je obzvlášť velkou ctí představit poslední dílo, které Xu Zhen vytvořil pod svým vlastním jménem – Untitled (Beze jména) – dům z karet, postavený z více než 160 tisíc balíčků hracích karet, připomínající palác Potála ve Lhase, někdejší rezidenci dalajlámy, světského vůdce Tibeťanů.

Museum Montanelli leží pod Pražským hradem, největším hradem na světě, který je po celá staletí sídlem mocných. Jeho funkce a poloha nám připomíná palác Potála. Proto nás tato analogie přivedla k tomu, abychom v Praze vystavili unikátní dílo nazvané Untitled (Beze jména).

Další významná díla, která zde budou uvedena zahrnují video Rainbow (Duha), které bylo poprvé představeno na Bienále v Benátkách, dále pak 8846 – 1,86, nyní nechvalně proslulé video, které dokumentuje dekapitaci vrcholu nejvyšší hory světa Mount Everest, a konečně It (To), instalaci nejmenší sochy na světě.

Xu Zhen již vystavoval na mnoha předních bienále a v muzeích po celém světě, například Venice Bienále v Benátkách (2001 a 2005), Muzeum moderního umění (The Museum of Modern Art, New York, 2004), ICP (2004), Yokohama Triennial (2005), Mori Art Museum (Tokyo, 2005), MoMA PS1 (New York, 2006), Museum Boijmans Van Beuningen (Rotterdam, 2006), Tate Liverpool (2007), Istanbul Biennale (2007), Ikon Gallery (Birmingham, 2009), S.M.A.K (Ghent, 2010), Bern Kunsthalle (2011) a Kiev Biennale v Kyjevě (2012).

“Zakázaný hrad” je první výstavou Xu Zhena ve střední Evropě.

Text Chris Moore

• Xu_zhen_TZ

Výstava pořádaná v rámci německo-rakouské kampaně na podporu němčiny www.šprechtíme.cz

Šprechtíme o moderním umění. Největší obrazová zápůjčka v poválečných dějinách města Ústí nad Labem spojená s literární výstavou ukazuje zánik němčiny, zánik jedné kultury, jež znovu povstává k životu. „Svoboda a láska“, tak nazvali kurátoři Collegia Bohemica a pražského Muzea Montanelli tuto kulturní událost letošního léta. Výstava přináší jedinečná umělecká díla z majetku Centra pronásledovaného umění (Zentrum der verfolgten Künste) v německém Solingenu – výtvarná a literární díla strhující výpovědi a zneklidňující krásy, umění pramenící z katastrofy 20. století.

Jinak smýšlející – i tak lze nazvat autorky a autory zastoupené v této výstavě. Za svůj vyjadřovací prostředek si zvolili moderní umění. Jejich životní osudy ukazují následky této volby. Obě diktatury 20. století se cítily oprávněné a povolané posuzovat kvalitu umění: jako zvrhlé je pálily na ulicích, zakazovaly a pronásledovaly, nevystavovaly, nečetly a nediskutovaly o něm. Jestliže mluvíme a šprechtíme o progresivním uměleckém směru, využíváme jednu z bytostně humanistických možností jazyka, který se tak stává nástrojem lidskosti.
Výstava „Svoboda a láska“ představuje středoevropské umělce první poloviny minulého století, kteří se postavili proti bezpráví, diktatuře a intoleranci. Jejich díla okouzlují v dobrém i špatném slova smyslu – ztělesňují sny i noční můry 20. století: Na jedné straně ukazují sny, humanistický boj o svobodu a lásku, a na straně druhé noční můry, hrozby terorismu, diktatury, války a násilí. Nacistický a později komunistický teror vedl k zákazům práce a k věznění, doháněl umělce – především rasově pronásledované a politicky jinak smýšlející – k emigraci či do náruči smrti.

„Centrum pronásledovaného umění v Solingenu“ zahájilo činnost v roce 2008 výstavou „Nebe a peklo v letech 1918 až 1989“ (Himmel und Hölle zwischen 1918 und 1989). Muzeum i výstava sklidily velmi kladný ohlas a tisk je zařadil mezi nejdůležitější muzejní instituce v Německu. Jedinečná je tato instituce i v evropském měřítku. Spojuje literaturu s výtvarným uměním a zabývá se oběma totalitními režimy minulého století. Exponáty uměleckých sbírek Solingenského muzea poskytly: Občanská nadace pro zavrhované umění se sbírkou Gerharda Schneidera, literární a výtvarná sbírka Společnosti Else Lasker-Schülerové a sbírka Jürgena Serka. Část tvoří soukromé zápůjčky a zápůjčky z Muzea Otty Pankoka v Hünxe.
Else Lasker-Schülerovou (1869–1945) – básnířku, kreslířku, herečku můžeme označit za ducha, který celou výstavu propojuje. Tato ustavičně experimentující, ustavičně zamilovaná rodačka z Wuppertalu byla královnou berlínské avantgardy, v roce 1933 emigrovala do Švýcarska, zemřela v jeruzalémském exilu. Znala Prahu, dopisovala si s pražskými autory.
Na pozvánce naleznete její kresbu, zde, dvojjazyčně, začátek jedné z jejích nejvýznamnějších básní. Ve výstavě a v atriu magistrátu města Ústí nad Labem ji naleznete v dalších verších:

Já doma modrý klavír mám
Ač neznám ani notu.

Ve sklepě vzdoruje temnotám
A surovému světu.

Výstava „Svoboda a láska“ rozsáhle představuje pražskou německy psanou literaturu od počátku minulého století dodnes, od Rilka po Rudiše. Doprovodné pořady se budou za účasti mladé generace důkladně zkoumat současnou a budoucí roli němčiny v této oblasti.

Výstava bude slavnostně otevřena v prostorách Collegia Bohemica v budově Musea v Ústí nad Labem 5. června 2012 v 17:00 hodin a potrvá od 6. června do 2. září 2012.

• Pozvanka